Úvod

Pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký mě zaujala před několika lety. Nepamatuji si, že by mě nějak ovlivnila v dětství. Dokud jsem ji později nečetl v Erbenově podání, splývala mi s jinými pohádkami. Neexistuje žádné její aktuální české zpracování¹.  Důvod, proč se k ní po letech vracím, je dvojí. Zaprvé je pro mě otázkou, jak chápat postavy Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Zadruhé je pro mou osobní zkušenost klíčový motiv zakleté princezny. Srovnávací interpretace by ukázala, že v různých pohádkách najdeme různé typy zakletých princezen. Tyto typy je třeba pečlivě rozlišovat, má-li být pohádka moudrým vodítkem pro svůdce. V tomto textu se pokusím vysvětlit motivy, které se v této pohádce objevují, nabídnout paralely ze současného života a pro zajímavost zmínit některé překvapivé literární asociace, ke kterým může pohádka odkazovat. Jde mi o její oživení a promyšlení. Vycházím z jejího malého vydání, které je plné obrázků².

K jakékoli pohádce lze přistupovat různými způsoby. Nakolik ji budeme chápat jako svého druhu návod, má morální a praktický význam. Kromě toho má pohádka také psychologický význam, který spočívá v tom, že se snažíme přeložit pohádkové obrazy do psychologických, ne-li psychiatrických stavů člověka. Mám za to, že je možná také třetí cesta. Chápat pohádku kosmologicky, tedy jako výpověď o tom, jakou povahu má svět. Toto trojí rozlišení má ovšem pouze pracovní význam, protože z kosmologického chápání pohádky také vyplývá, jaká morálka a praxe je ve světě pohádky možná. Stejně tak psychologické interpretaci nelze podsouvat, že nutně ignoruje kosmologický význam lidského života, tedy to, jak člověka ovlivňuje svět a jak svět ovlivňuje člověka. Následující interpretace bude provedena v duchu kosmologického pojetí s důrazem na praktické důsledky. O psychologickou interpretaci v užším slova smyslu se zde nesnažím³.

Objevení princezny

Pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký má tři hlavní fáze: objevení princezny, cesta za princeznou a sbalení princezny. To znamená, že klíčová je zde dvojice prince a princezny, Erbenovou terminologií „králevice“ a „panny“/“královny“. Pohádka začíná tím, že starý král králevice vyzývá, aby se oženil, ačkoli králevic žádnou nevěstu nezná. Proto mu dá král klíč od komnaty ve věži, kde si má vybrat. To, že nesledujeme psychologický výklad králova a králevicova chování, má tu výhodu, že nejsme nuceni respektovat jejich oddělenost. Může se jednat prostě o dvě stránky téhož prince, jehož svět je utvářen tím, že na jednu stranu ví, že už je nejvyšší čas hledat princeznu, ale na druhou stranu žádnou nezná, takže ani nemá z čeho vybírat. Zlatý klíč vede do vysoko položené komnaty: „Jakživ tam nahoře ještě nebyl a také nikdy neslyšel, co by tam bylo. Když přišel nahoru až k poslednímu patru, viděl ve stropě malé železné dveře jako poklop, byly zamčeny; ty otevřel tím zlatým klíčem, zvedl je a vstoupil nad ně nahoru. Tu byla veliká okrouhlá síň, strop modrý jako nebe v jasné noci, stříbrné hvězdy třpytily se na něm; podlaha zelený hedvábný koberec a kolem ve zdi dvanácte vysokých oken ve zlatých rámcích. A v každém okně na skle křišťálovém byla panna duhovými barvami vyobrazena, s královskou korunou na hlavě, v každém okně jiná a v jiném obleku, ale jedna krásnější než druhá, div že králevic na nich oči nenechal.“ Výklad je nasnadě. Jedná se o výstup či transcendenci, která vede k za-svěcení, tedy nabytí vědění o světě jako celku. Vysoká poloha komnaty a kontrast zelené podlahy a nebeského stropu tuto transcendenci ke kosmologickému poznání ještě podtrhují. Králevic najednou poznává ženskou dimenzi světa, byť jenom vizuální. Ta je navíc rozrůzněná do dvanácti různých aspektů, což nápadně připomíná běh roku s dvanácti měsíci a dvanácti znameními zvěrokruhu. Tato typologie žen je zde podána bez alternativy a bez výkladu. O to větší máme důvod považovat ji za náhled o povaze světa. V současné době by takové zasvěcení mohl zprostředkovat nějaký obrázkový časopis nebo webová stránka. Nelze ale vyloučit ani kolektiv spolužaček ve třídě, pokud vůči nim potenciální princ stojí v podobném vizuálním odstupu jako zde králevic.

Tím se dostáváme k samotnému objevení princezny. Jakkoli jsou panny pouze vizuální, chovají se dokonce jako hologramy: „A když tak na ně s podivením hleděl, nevěda, kterou si vyvolit, počaly se ty panny pohybovat jako živé, ohlížely se po něm, usmívaly se a jen promluvit.“ Králevice ovšem povrchní hologramy neuspokojují, láká ho skrytost, netransparentnost, tajemství a hloubka: „Tu zpozoroval králevic, že jedno z těch dvanácti oken bylo zastřeno bílou oponou: odhrnul tu oponu, aby viděl, co pod ní. A tu byla panna v bílém oděvu, stříbrným pasem opásaná, s perlovou korunou na hlavě; byla ze všech nejkrásnější, ale smutná a bledá, jako by byla vstala z hrobu.“ Zarážející situace. Králevic, který nezná žádnou nevěstu, si ze vší ženské nádhery vybere tu nejtajemnější. Úplný opak fascinace pornografií: „Králevic dlouho před tím obrazem stál jako u vyjevení; a co tak na něj hleděl, srdce ho rozbolelo, i řekl: „Tuto chci mít a žádnou jinou!“ A jak to slovo pověděl, sklopila ta panna hlavu, začervenala se jako růže a v tom okamžení všechny ty obrazy zmizely.“⁴ Zde tedy vidíme, jak přechází kosmologické poznání v zamilovanost. Nelze si vybrat více jak jednu ženu, i když králevic ví, že jich více je. Zamilovanost se projevuje dvojí závislostí na světě. Jednak potřebuje, aby jí svět předestřel různé možnosti, jednak se potřebuje oddat pouze jediné z nich.

Králevic se potom vrací ke svému otci králi, který z jeho volby není zrovna nadšený: „Zles učinil, synu můj, žes odkryl, co bylo zastřeno, a v nebezpečenství veliké pro to slovo jsi se vydal. Tato panna je v moci zlého černokněžníka, v železném zámku zajata; kdokoli se pokusil, aby ji odtud vysvobodil, nikdo se ještě nevrátil. Ale co se stalo, odestati se nemůže; dané slovo je zákon. Jdi, pokus se o štěstí své a zdráv se mi domů zase vrať!“ Na první pohled je nápadná neodvolatelná závaznost, která doprovází princovo rozhodnutí. Kvůli němu má princ podstoupit nebezpečí a vykonat cestu tam a zase zpátky. Žádné přemlouvání ve stylu „To bys neměl dělat!“. Překvapující může být to, že má starý král přesné informace o tajemné princezně. Říká synovi, v čem je problém, kde ji najde a jaká je pravděpodobnost na úspěch. Zlý černokněžník a železný zámek pravděpodobně neodkazují k metalové subkultuře, ale k nějaké pevné překážce, která princeznu omezuje. Zatím vidíme, že je tato překážka dvojí: zlý černokněžník a železný zámek. Podobně jako v případě prince však nejsme ani v případě princezny povinni striktně oddělovat černokněžníka, železný zámek a pannu. Mohou to být tři různé aspekty jediné princezny. Proč už tolik předchozích princů selhalo, nevíme.