Síla mysli a benefity spirituality | |
Autor: Miroslav Šubrt (mirek.subrtemail.cz) | Datum: 12.8.2014 21:00 |
Od chvíle, kdy se ráno vzbudíme, jsme určitým způsobem „nastaveni“. Cítíme se nějak tělesně i emočně, hlavou se nám honí všemožné myšlenky. Někdy se ráno cítíme nevyspalí a můžeme se dokonce i budit úlekem, jak se náš stres promítá do kvality našeho spánku, potažmo do regenerace našeho těla během noci. Naše každodenní konflikty nejsou jen záležitostí naší mysli, ale jsou záležitostí celého těla a mohou se časem promítnout do dlouhodobých zdravotních obtíží. Infekce horních cest dýchacích, bolest hlavy, žaludeční vředy – tyto, a věřím, že i pravděpodobně mnohé další problémy, jsou zapříčiněny nejen našimi predispozicemi a vnějšími událostmi, ale především naším životním stylem a vnitřním postojem k sobě a ostatním lidem.
Naštěstí se postupně mění pohled klasického lékařství, které začíná uznávat, že na vzniku nemoci se spolupodílí i psychické faktory. Dříve byl před lékařem jasný cíl – zlikvidovat patogen, který ohrožoval většinu populace. Dnes, když moc patogenů byla omezena očkováním a léky, se zájem lékařské vědy přesouvá na civilizační nemoci, naši další metlu, mezi které se řadí rakovina, obezita, vysoký krevní tlak, infarkty myokardu a další. Je pravděpodobné, že i na většině těchto onemocnění se velkou měrou spolupodílí psychické faktory. Jistě, že je na vině mimo jiné i určité společenské uspořádání, ale dnes má každý člověk takovou svobodu ve volbě životního stylu, že svalovat vše čistě na společnost je pokrytecké.
V takovéto situaci k nám kupodivu nehovoří jen západní psychologie, která je z velké části služkou současného problematického společenského systému, ale především staré spirituální tradice, které zdůrazňují blahodárné účinky budování vnitřního míru. A kupodivu zdraví není to, okolo čeho se točí jejich poselství, mluví dokonce o účasti na království božím, o osvícení, zkrátka o dosažení něčeho hodnotného nejen z hlediska světského úspěchu, ale též z hlediska duchovního. Současný život plný nejistoty a stresu, ale též bouřlivé zábavy, která má za úkol vytrhnout z rutiny, jakoby přímo volal po obnovení opravdové spirituální praxe, která má potenciál člověka zakotvit v něčem hlubším.
Současné populární knihy často hovoří o tom, že našimi myšlenkami můžeme přitáhnout vše, po čem toužíme – partnera, peníze, lásku a uspokojení. Není pochyb o tom, že určitá přesvědčení a způsoby chování nás mohou přivést ke světskému úspěchu. Ale neměli bychom zapomínat, že pokud vnitřně zůstaneme prázdní a hladoví s touhou po naplnění a uznání, stěží můžeme dosáhnout opravdového klidu a štěstí. Většina starých duchovních a filosofických směrů si život na zemi nijak neidealizuje – utrpení a nechtěné důsledky našich činů jsou naším denním chlebem. V některých věcech se nám daří, v jiných ne. Buddhismus to říká jasně: Nic na tomto světě není trvalé, proto nemá význam se k čemukoliv upínat, na čemkoliv lpět. Hinduistická karma jóga zase zdůrazňuje vzdání se plodu svých činů. Tyto vhledy jednoduše poukazují na to, že i když se snažíme sebevíc, výsledky naší činnosti jsou nevypočitatelné a přechodné. Myslím si tedy, že je lepší opustit představu o tom, že naše mysl nám umožní obklopit se vším bohatstvím světa a vše pak bude podle našich představ a my budeme spokojení. Produktivnější je zabývat se vnitřní realitou, tak jak nás vybízejí staří například ve výroku Poznej sám sebe (nejen) z Delfské věštírny.
Co v sobě obvykle v takové chvíli nacházíme? Jsou to kupodivu většinou myšlenky spojené se závistí, nenávistí, odporem a nespokojeností. A pokud nalezneme lásku, omezujeme ji jen na určité osoby, určité věci a určité myšlenky. Poutáme se k určitým skutečnostem a jiné bychom naopak nejraději vyhostili z naší reality. Jenže každodenní zkušenost nám ukazuje, že to, co bychom chtěli podržet, nezůstává stejné a z milovaného se náhle stává nenáviděné. Z mladého těla se stává staré. Z nového výrobku se stává nepoužitelný vrak. Lpíme též na našich názorech, přesvědčeních – myslíme si, že nám dávají jistotu nebo dokonce dělají někým větším. Nepřipouštíme si své temné stránky a klademe na sebe příliš vysoké ideály. Jsme přesvědčeni, že k štěstí stačí vnější rituály a následování předpisů. Máme určitá očekávání o věcech, která se ale nenaplňují, a tak trpíme. Tyto a mnohé další skutečnosti nás spolu s naším okolím udržují ve stavu utrpení. A právě staré duchovní tradice o těchto skutečnostech mnohdy otevřeně hovoří a přinášejí lék k jejich překonání.
Kupodivu to, co nás může zachránit, není nějaká stará moudrá kniha, ale náš přirozený cit pro kvality našich mentálních a tělesných stavů. Naše tělo, emoce a myšlenky nám svými reakcemi přímo ukazují, do jakých kvalit jsme ponořeni – zda v nás v dané chvíli panuje radost, láska a klid, nebo naopak myšlenky a emoce vedoucí k utrpení. Lidová slovesnost pro to má i své výrazy jako „vaří se ve mně krev“, „svírá se mi hrdlo“ apod. Spirituální tradice nám přinášejí pomoc ve formě víry, cvičení všímavosti, modliteb, meditací, rozjímání, služby druhým, rozvíjení soucitu, odpuštění a lásky k sobě a ostatním, potažmo k celému vesmíru. Pokud bedlivě prodléváme u svých pocitů a myšlenek, a přitom praktikujeme některá spirituální cvičení, časem si všímáme rozdílů například v podobě zvýšení vnitřní jistoty, rozvážnosti nebo třeba empatie k druhým. Současné pokusy s dlouhodobě meditujícími ukázaly, že meditace může v mozku vyvolávat a udržovat vlny gama, které jsou jinak pozorovány v menší míře. Nové výzkumy dokonce naznačují, že lidé spirituální či věřící v Boha mají tlustší mozkovou kůru, což může souviset s menší náchylností k depresím. Je tedy patrné, že spirituální praktiky dokážou změnit naše nastavení – nejen na rovině mentální a emoční, ale i na rovině tělesné. Úkolem vědy nyní je tyto pochody objektivně zmapovat, nicméně i obyčejný člověk může vlastním rozumem a zkušeností posoudit jejich platnost. Již nyní tedy můžeme pro náš rozvoj hledat inspiraci v mnoha různých tradicích.
Foto: deviantart.com/Hotaru-Tomoe78, deviantart.com/Lileinaya, deviantart.com/mniami
Miroslav Šubrt
mirek.subrtemail.cz
Psycholog a psychoterapeut. Zajímá se současný stav vědeckého poznání, mezioborové souvislosti. Má rád sci-fi, čajovny, objevování nových míst. Předseda Společnosti pro mezioborová studia. Osobní web: www.miroslavsubrt.cz |
Diskuze ke článku
Příspěvky
Dosud nebyl vložen žádný příspěvek.