Ve svém životě jsem se potkal již s příběhy mnoha lidí, kteří kvůli tomu, aby měli peníze, vykonávají činnosti, které přímo nebo nepřímo ubližují ostatním nebo jim samým. Znám například člověka, který celý život pracuje v marketingovém oddělení tabákové firmy. Myslím si, že to vůbec není zlý člověk, má rodinu a chce jí dát to, co potřebuje – zabezpečení. Dokonce jednou uvažoval o změně, ale opustit placené zaměstnání by znamenalo uvrhnout celou rodinu do nejistoty a finančních problémů a snížil by se jejich životní komfort.

Potřeba peněz má i jiné podoby: Česko je rájem gay porna, ale ne proto, že by tady bylo nejvíc gayů či gayové zde by byli obzvlášť chtiví ho točit oproti jiným zemím, ale nejspíš proto, že je tady nejvíc heterosexuálů, kteří jsou ochotní do toho jít pro peníze. Získat peníze tímto způsobem je snadné – pokud vypadáte k světu. Možná, že se s trochou nadsázky blížíme době, kdy gay pornoherec bude respektované povolání tatínka malých dětí. Tak co, kulturní zvyklosti se mění, ale je to poněkud úsměvné vzhledem k tomu, že někteří heterosexuálové by na gaye chtěli shodit všechny problémy světa.

Nedávno médii proletěl skandál s tzv. „šmejdy“, kteří zneužívají stařečky a babičky. Ne ovšem sexuálně, jak by čtenáře po odstavci s pornem mohlo napadnout, ale prostřednictvím jejich důvěřivosti a potřeby blízkosti. Uplatňují na ně důmyslné psychologické triky, aby si od nich na splátky koupili též „šmejdy“, které mají reálnou hodnotu 5% své ceny. Bez neúcty k lidem to nejde dělat – a kdo na začátku nějakou úctu k nim ještě měl, rychle se naučí milovat peníze. A pak sledujete bábinku, kterou co je rok dlouhý, nenavštíví příbuzní, ale skříň má plnou jednoplotýnkových ohřívačů.

Potřeba peněz má i neškodnější formy – jako je pracování v telemarketingu. Tisíce mladých lidí jsou přesvědčováni o tom, aby prodávali služby, které ve skutečnosti lidé v drtivé většině případů nepotřebují. Samozřejmě, že se platí za získaného zákazníka, nikoliv za protelefonované hodiny. Nejlepší to tam tudíž mají ti, co zvládnou mistrně manipulovat s druhými. Na nějakou etiku zacházení s klientem, ba ani se zaměstnancem, se často nehledí.

V duchovní a osobnostně rozvojové oblasti zase existuje spousta kurzů, které stojí několik tisíc, ale jejich reálná hodnota pro člověka je pochybná. Ano, získáte z nich sice několik dobrých rad a přejde na vás entuziasmus hypnoticky působícího protagonisty, ovšem za cenu poněkud vymytějšího mozku, než jste měli předtím.

Jistě byste sami našli další příklady, kdy pro peníze ohýbáme svoje hodnoty. Možná, že i vy sami děláte něco, při čem musíte spolupracovat na podvodu, šidit, malovat věci na růžovo, zneužívat dobrotu a menší inteligenci druhých. Ano, základní obnos peněz je pro většinu z nás potřeba, pokud chceme žít ve městě, a ne v domě z hlíny vedle Jardy Duška, ale kam až jsme ochotni zajít? Jak moc se vnitřně můžeme ohýbat, abychom nepraskli?

Nic se neztrácí – všechno, co zasejeme, sklidíme my sami, naši příbuzní, nebo lidé na druhé straně planety. Ale mám pro vás dobrou zprávu: Existují i jiné cesty k uspořádání osobního potažmo společenského života. Stačí jen hledat…

Omlouvám se, pokud jsem někoho ze čtenářů naštval. Ale prosím, zamyslete se: Možná to vypovídá něco o vás, o něčem, co byste rádi neslyšeli. Neříkám tu, že peníze jsou špatné, peníze jsou neutrální. To, co má reálnou roli, je způsob jejich získávání - zda je získáváme čestně a v zájmu opravdového prospěchu sebe a druhých, nebo je (byť jen v malé oblastni našeho života) stavíme nadevše ostatní.

Foto: Jitka Čepeláková & Miroslav Šubrt, Cesta poznání, z. s.